Ekologické, nebo ne? Zachycování a ukládání CO2 vyvolává kontroverze

(ilustrační obrázek)

Nápad nevypouštět uhlíkové emise do ovzduší a radši je zachytávat hned po jejich vzniku není žádná novinka, do povědomí veřejnosti se Carbon Capture and Storage (CCS) dostalo zhruba před deseti lety. Když prvotní nadšení z objevu opadlo, ukázala se řada nedostatků nové technologie a experti začali mluvit o slepé uličce. Přesto některé státy stále počítají s její implementací za účelem dodržet přísné emisní normy. Dosud podobných zařízení funguje jen málo, celá řada se však staví.

CCS zažívá renezanci díky emisním limitům

Po letech relativního nezájmu se v posledních měsících mluví o CCS čím dál více a celá řada států s ním počítá ve svých energetických koncepcích. Může za to jednak technologický pokrok umožňující uhlík zachytávat stále efektivněji a levněji, jednak i vzrůstající globální tlak na snižování emisí.

„I mobily byly dříve moc velké, drahé a nespolehlivé, to samé se teď říká o CCS,“ zní z australského Mezinárodního institutu pro CCS. Důležitost skladování uhlíku v boji proti klimatickým změnám zdůraznila v pár měsíců starém Světovém energetickém výhledu i Mezinárodní energetická agentura (IEA). Realita ovšem za plány zaostává a vývoj jde stále mravenčími kroky, to se však může v blízké budoucnosti změnit.

Evropská unie i přes štědré dotace uhlík nezachytává

Ačkoli před deseti lety měla EU s CCS velké plány a dodnes do něj investovala skoro 600 milionů eur, ani jediné funkční zařízení na skladování uhlíku zde dosud nefunguje. Projektů v členských zemích existovalo hned několik, postupně však z různých důvodů (finance, problémy s technologiemi) končily.

Tahounem Evropy tak zůstává Norsko, které není členem EU. Tamní energetický gigant Statoil již od roku 1996 pumpuje miliony tun CO2 do hornin pod Severním mořem. I pro seveřany však CCS začíná být až moc drahá záležitost. V říjnu minulého roku norská vláda rozhodla, že do něj dá o 90 % méně financí, než plánovala, což může vést k problémům na Britských ostrovech a ve Švédsku. Tyto země totiž s pomocí norských odborníků počítaly při vývoji vlastních zařízení.

Právě Velká Británie volá z členských zemí EU po zachytávání uhlíku nejhlasitěji. Ještě na přelomu let 2016 a 2017 to přitom vypadalo, že od podobných projektů s ostudou odstoupí. Tehdy se totiž ukázalo, že utratila zbytečných 100 milionů liber za zrušenou soutěž na stavbu zařízení CCS z roku 2015, což chuť k dalšímu výzkumu zkazilo.

Zlepšení přinesl minulý říjen. Claire Perry – ministryně pro obchodní, energetickou a průmyslovou strategii tehdy prohlásila, že vláda hodlá zachytávání a skladování CO2 zařadit do Green Growth plánu. Británie chce totiž do roku 2025 dosáhnout emisního limitu 450 g CO2/kWh. Tamní Komise pro klimatickou změnu to sice nevidí jako pravděpodobný scénář, přesto se o to Britové pokoušejí a CCS jim má pomoci.

Nejaktivnějším propagátorem technologie je přitom z britských zemí Skotsko, kde ji vláda zařadila mezi 6 hlavních priorit své energetické koncepce z konce minulého roku. CCS chápe jako most mezi fosilními palivy a obnovitelnými zdroji.

CCS boduje v Číně, Spojených státech a Austrálii

Naděje pro technologii svítá v zemi, od které by v současnosti nikdo nic ekologického nečekal – ze Spojených států. Tam se nachází většina fungujících zařízení CCS a uhlík tam těžaři využívají k získávání ropy. Největší takový americký projekt nese název Petra Nova a tento měsíc slaví první rok fungování. Pomohl již odfiltrovat skoro milion a půl tun CO2.

Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého má své stoupence i v Číně. V zemi se momentálně staví sedm takových zařízení, přičemž to největší v provincii Šen-si by mělo po dokončení zachytávat 400-800 tisíc tun CO2 ročně. Praktiční Číňané chtějí pomocí odpadního oxidu uhličitého dostat ropu ze zdrojů, kde se to konvenčními metodami již nevyplatí.

S CCS počítá i Austrálie. Na konci května roku 2017 řekla tamní vláda, že v něm vidí alternativu k obnovitelným zdrojům, na něž se nechce zcela spoléhat, a hodlá tedy technologii dotovat. Australané přitom pro zachycené CO2 již našli využití. Místní firma Mineral Carbonation International z něj chce do roku 2020 dle vlastních slov vyrábět stavební materiály, což je pořád méně šílené než to, že v Indii z oxidu uhličitého vyrábějí kypřící prášek.

Odborníci kritizují finální ekologickou stopu i finanční náročnost

Jak jsem zmiňoval na začátku, CCS s sebou nese řadu problémů a někteří odborníci ho vnímají negativně. Předně instalace zařízení i jeho provoz v elektrárně zvyšuje spotřebu paliva, tedy i hrubé emise CO2. V konečném důsledku proto nemusí být právě ekologickou volbou.

Výzkum a zavádění technologie se také velice prodraží. Ačkoli se cenu daří částečně snižovat, zůstává vysoká. Zavedení zařízení na zachycování a uskladňování oxidu uhličitého se rovná 40-80 % ceny samotné elektrárny, musí se tedy spoléhat na státní dotace. Vyvstává otázka, zda by nebylo jednodušší a efektivnější tyto finance dát do podpory obnovitelných zdrojů.

Ani údajná ekologičnost zařízení není zcela prokázána. Zůstává totiž nejasné, zda uložit tolik CO2 do země nebude mít v důsledku negativní účinky na životní prostředí, těsnost takových úložišť totiž nelze zcela zaručit.

Další nevýhodou CCS je vysoká spotřeba vody, která se stává stále nedostatkovějším zbožím. Její spotřeba na výrobu elektřiny se může až zdvojnásobit. Uhlík navíc není zcela špatný. Je třeba se zamyslet, zda by ho z atmosféry účinněji nedostalo zalesnění některých větších ploch, či budování vertikálních lesů, o kterých si můžete přečíst v minulém čísle našeho PRO-ENERGY magazínu.

Na první pohled skvělá technologie tedy skrývá řadu rizik, jež možná znemožní její masové využití, ačkoli se o to pokouší stále více států. Je ovšem možné, že s postupem doby se podaří mouchy vychytat a význam CCS rapidně vzroste.

Pro více informací klikněte ZDE

Související články

  zpět

Zprávy z oboru

Češi třídí dobře, ale stejně se u nás vytřídí jen 54 procent plastových lahví, tvrdí expertka

22. května se v Praze konala konference s názvem Zálohujme?, která se pokouší odpovědět na otázku, jestli by v České republice měl být zaveden zálohový systém na PET lahve.
  • 22. 05. 2018
  • 18:26

Využití LNG terminálu ve Svinoústí dosahuje 60 % kapacity, nejvíce v Evropě

Polský terminál ve Svinoústí dosahuje podle slov svého ředitele nejvyššího využití mezi evropskými terminály pro dovoz LNG. Z loňských cca 35 % vzrostlo využití terminálu…
  • 22. 05. 2018
  • 18:00

Zisk skupiny PRE loni stoupl na téměř tři miliardy

Skupině Pražská energetika (PRE), která je třetím největším dodavatelem elektřiny v Česku, stoupl loni meziročně zisk po zdanění o 7,6 procenta na téměř tři miliardy korun.…
  • 22. 05. 2018
  • 17:27

Miliardář Tykač porcuje mostecké doly. Obchod s uhlím převádí na lichtenštejnskou firmu

Uhelná společnost Severní energetická (SUAS), kterou nepřímo vlastní finančník Pavel Tykač, se bude podruhé dělit. Na loňský převod firmy Sev.en EC, jež vlastní elektrárnu…
  • 22. 05. 2018
  • 17:27

140 baterií Tesla v Belgii stabilizuje evropskou soustavu. Reagují 100× rychleji než klasické elektrárny

Koncem minulého roku Tesla uvedla v Austrálii do provozu baterii o výkonu 100 MW a kapacitě 129 MWh. Tato lithium-iontová baterie je doposud největším bateriovým systémem…
  • 22. 05. 2018
  • 17:00

INFORMACE Z JE TEMELÍN 96 / 2018

První i druhý blok jsou v provozu na plánovaném výkonu. Pomocné systémy elektrárny pracují podle provozní potřeby bloků.
  • 22. 05. 2018
  • 13:25

Soud zrušil povolení na stavbu skladu paliva v Temelíně. I když už dávno stojí

I když sklad vyhořelého jaderného paliva v Temelíně funguje osm let, o své právní základy opět přišel. Pražský městský soud znovu pravomocně zrušil územní rozhodnutí, které…
  • 22. 05. 2018
  • 13:25

Vítkovice Steel vykázaly provozní zisk. Pomohlo zavření ocelárny

Společnosti Vítkovice Steel, která vyrábí ocelové plechy či štětovnice, vzrostl v loňském roce provozní zisk před započtením úroků, daní a odpisů (ukazatel EBITDA)…
  • 22. 05. 2018
  • 13:25

Aktivisté u soudu uspěli s žalobou proti skladu paliva v Temelíně

Aktivisté uspěli s žalobou proti umístění skladu vyhořelého jaderného paliva v areálu elektrárny Temelín. Pražský městský soud zrušil příslušná rozhodnutí ministerstva pro…
  • 22. 05. 2018
  • 13:00

Český vědec zjistil, jak přesně se mění energie při fotosyntéze

Karel Žídek z Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd (AV ČR) dokázal přesně změřit, jak se v rostlinách šíří a mění energie při fotosyntéze. Ukázal, že se tak děje jinak, než…
  • 22. 05. 2018
  • 11:25

starší novinky