Nová tarifní struktura odpustí bateriím část plateb. Je to opodstatněné?

Závěrečný diskusní panel prvního dne Solární konference se věnoval snad nejžhavějšímu elektroenergetickému tématu dneška: inovaci tarifní struktury na VN a VVN, a především zvýhodnění bateriové akumulace.

Vysoce účinná zařízení pro ukládání elektřiny a přečerpávací vodní elektrárny totiž v nové tarifní struktuře mají získají úlevu. Jako všichni ostatní uživatelé sítí budou platit za rezervovaný příkon, odpuštěna jim ale bude cena za maximální odebraný výkon či její část, v závislosti na účinnosti zařízení.

Zvýhodnění vyvolává rozepře

Detailní podobu nových tarifů za Energetický regulační úřad představil ředitel odboru cenové regulace Marián Belyuš. Podle něj budou v novém systému uživatelé sítí motivováni, aby optimálně využívaly svůj rezervovaný příkon, což se dnes neděje. Úleva pro baterie má přitom své své systémové opodstatnění. „Snažíme se, aby měla bateriová akumulace možnost se do systému integrovat, protože ji vnímáme jako přínosnou pro systém,“ uvedl Belyuš. Stand-alone bateriové systémy v nové tarifní struktuře zaplatí kolem 22 000 až 25 000 Kč za MW rezervovaného příkonu měsíčně, splní-li podmínku účinosti 70 % na VN, resp. 75 % na VVN.

Tato výjimka se však ne každému líbí a konsensus ohledně její finální podoby se stále hledá. Nevoli vyvolává především mezi distributory. Energetický regulační úřad na jejich výhrady plánuje reagovat zavedením negarantovaného (flexibilního) příkonu od roku 2028, které distributorům umožní částečně omezovat příkon baterií v případě hrozícího přetížení. Využití flexibilního příkonu bude dokonce podmínkou pro odpuštění platby za naměřené maximum.

Se zásadní úpravou metodiky a principů však už úřad podle Belyuše nepočítá. Změnit se ale může maximální výše úlevy či úroveň účinnosti, které musí baterie dosáhnout, aby na úlevu dosáhly. Jak na konferenci uvedl Jan Fousek, výkonný ředitel asociace AKU-BAT, ve hře je úleva ve výši až 227 tisíc korun za MW naměřeného maxima měsíčně. Tedy téměř tři miliony korun za megawatt ročně, které provozovatelé baterií ušetří v případě úplného odpuštění této složky ceny.

Ve hře je úleva ve výši až 227 tisíc korun za MW naměřeného maxima měsíčně. Tedy téměř tři miliony korun za megawatt ročně.

Finální rozhodnutí má padnout na základě analýzy, která má doložit současný business case baterií v Česku a prokázat, že nedojde k jejich neodůvodněnému zvýhodnění. Její vypracování je v současnosti předmětem vyjednávání. Asociace AKU-BAT se zasazuje o to, aby studie vznikla ve spolupráci mezi distributory a „baterkáři“, a byla tak všemi stakeholdery přijímána jako objektivní a nestranná. Jak potvrdil Belyuš, regulátor v tuto chvíli nemá dostatek dat, aby učinil konečné rozhodnutí. Správné finální nastavení tarifů je podle něj nutné založit na číslech, nikoli dojmech.

Bez úlevy se baterie neuživí

Pohled segmentu akumulace doplnil František Vašek ze společnosti MND, který se za AKU-BAT účastní vyjednávání nové tarifní struktury v rámci pracovní skupiny ZL10. Jejími dalšími členy jsou zástupci provozovatele přenosové soustavy, distribučních soustav, Energetického regulačního úřadu a Ministerstva průmyslu a obchodu. Podle Vaška je úleva od platby za naměřené maximum pro životaschopnost bateriových projektů naprosto zásadní. Bez ní se totiž nevyplatí, ať už kvůli klesajícím výnosům ze služeb výkonové rovnováhy, zužujícím se spreadům, rostoucím cenám lithia či revizi exportní politiky v Číně.

Bateriové projekty v současnosti podle tří na sobě nezávislých analýz vypracovaných pro německý trh agenturami Modo Energy, Aurora Energy Research a Afry dosahují vnitřní míry výnosnosti (Internal Rate of Return, IRR) kolem 10–15 %, a to v situaci, kdy jsou jim síťové poplatky zcela odpuštěny. Na českém trhu, který je pro investory méně atraktivní než německý, je proto podle Vaška úplně odpuštění platby za naměřené maximum nutností, ne luxusem. Pouze při stoprocentní slevě podle něj dosáhnou české projekty na IRR 12–13 %, což jsou hodnoty požadované bankami při posuzování úvěru. Bude-li úleva pouze 90%, IRR klesne o 2,45 p.b. k 10 % a projekty se stanou nebankovatelnými.

Na českém trhu, který je pro investory méně atraktivní než německý, je podle Vaška úplně odpuštění platby za naměřené maximum nutností, ne luxusem.

Hodnota bateriových úložišť pro systém je přitom podle Vaška významná. Například v Německu činí odhadovaný potenciál úspory redispatch nákladů po zavedení dynamických tarifů pro bateriová úložiště až 50 EUR/kW/rok. V Itálii zase bateriová akumulace nahrazuje část drahé elektřiny z špičkových plynových zdrojů, přičemž hodnota substituce plynové elektrárny čtyřhodinovou baterií (vyjádřená ochotou zaplatit za kapacitu plynové elektrárny) je odhadována na 52 EUR/kW/rok.

V České republice je pozitivní vliv baterií na velkoobchodní ceny elektřiny odhadován na nižší stovky korun na megawatthodinu. Baterie mají pomoci vyhladit cenové extrémy, umožnit vyšší absorpci přebytků levné německé elektřiny a podpořit integraci více domácích obnovitelných zdrojů. Především fotovoltaikám totiž baterie zvednou tzv. capture rate, neboli ceny, za které dokážou provozovatelé solárních elektráren prodat svou výrobu.

Jejich rozvoji přitom dlouhodobě bránilo legislativní vakuum, které loni ukončila novela známá jako Lex OZE III. I proto je zatím v Česku zprovozněno jen pár stand-alone baterií, ačkoli distributoři evidují žádosti o připojení stovek gigawatthodin bateriové akumulace. Výsledná podoba nové tarifní struktury na VN a VVN bude naprosto zásadní, nemá-li „bateriový boom“ skončit ještě předtím, než se přesune z projektových dokumentací do reality.

Diskuse nekončí

Inovace tarifní struktury na VN a VVN je nadále třaskavým tématem. Není divu: zasahuje téměř všechny významné segmenty energetiky a výrazně ovlivňuje byznys výrobců, spotřebitelů i provozovatelů lokálních distribučních soustav. Řada subjektů navíc přijde o výhody, na které jsou dlouho zvyklí – nově platit začnou například tzv. výrobci I. kategorie. Konečné podoby přitom systém musí nabýt do listopadu, kdy ji Energetický regulační úřad stvrdí v cenovém výměru na příští rok.

Prostor pro otevřenou diskusi nad klíčovými parametry nových tarifů i dotazy na konkrétní dopady změn na jednotlivé podniky nabídne odborný seminář „Nová tarifní struktura: Koho zvýhodní a koho potrestá?“, který se koná 2. června v prostorách pražského Impact Hubu. Kromě Alexandra Černého, ředitele sekce regulatorních činností a mezinárodní spolupráce Energetického regulačního úřadu, a Františka Vaška za AKU-BAT na akci vystoupí také přední zástupci velkých spotřebitelů elektřiny, lokálních distribučních soustav a tepláren. Nezávislé pohledy přinesou také právník Martin Števko z advokátní kanceláře Solid Legal a konzultant Martin Kolda z týmu PwC Česká republika.

Poslední volná místa si můžete zajistit na webu semináře.