AP: Proč je tak náročné najít pohřešované dělníky v tunelech elektráren?

Podle úředníků a zástupců elektrárenského odvětví je z projektů vodních elektráren pohřešováno nejméně 900 dělníků, z nichž se asi 500 pravděpodobně nachází uvnitř tunelů. Přístup záchranářů do tunelů ztěžují voda, bahno, trosky a poškozená infrastruktura.

Brigádní generál Rádža Rám Basnet, mluvčí nepálské armády, uvedl, že týmy za pomoci zahraničních odborníků pracují v několika vodních elektrárnách. Armádní záběry ukázaly záchranáře, jak vstupují do temných tunelů zaplněných troskami, brodí se blátem a šplhají po skalách při pátrání po pohřešovaných.

Mohan Kumar Dangi, předseda Asociace nezávislých výrobců elektřiny v Nepálu, uvedl, že povodně poškodily nejméně 12 vodních elektráren v okresech Rasuwa a Nuwakot s celkovou kapacitou 670 megawattů. Čtyři z nich byly ve výstavbě, sedm v provozu a jedna ve fázi testování, dodal.

Vodní elektrárny procházejí před zahájením výstavby posouzením rizik a dalšími studiemi, avšak povodeň, která se k nim přihnala 26. srpna, byla podle Dangiho "něco nepředstavitelného".

Největší výzvou pro záchranáře je vůbec se k nim dostat. Mnohé z nepálských vodních elektráren se nacházejí v odlehlých horských oblastech, kde může přístup komplikovat strmý terén a úzké silnice. Povodně podmínky ještě zhoršily, poškodily silnice a omezily přístupové cesty na některá místa.

Záchranáři se navíc potýkají s tunely, které jsou zablokované nebo poškozené. Povodně zanesly do podzemních chodeb bláto, obrovské balvany a trosky. Některé úseky tunelů se zřítily a uvěznily dělníky uvnitř. I tam, kde jsou vchody do tunelů přístupné, musí záchranné týmy nejprve odklidit velké množství trosek, než se dostanou do hlubších částí.

Neméně obtížné je hledání pohřešovaných dělníků. Filmař a pilot dronů Maniš Maharjan, který jako dobrovolník pomáhá nepálské armádě, uvedl, že některé tunely jsou "napěchované blátem jako zubní pasta v tubě". V rámci jednoho vodního elektrárenského projektu prohledal pomocí dronu tunel až na samý konec, ale nenašel žádné známky života.

Někteří dělníci volali během prvních hodin po povodních o pomoc, zatímco jiní, kterým se podařilo uniknout, uvedli, že jejich kolegové zůstali pod zemí. Nebylo jasné, zda se záchranářům od té doby podařilo s těmito dělníky navázat kontakt ani zda jsou stále naživu.

Odborníci tvrdí, že prvních 72 hodin po katastrofě může být kritických. Lidé uvěznění pod zemí mohou nějakou dobu přežít bez jídla, ale jejich život mohou rychle ohrožovat omezené zásoby pitné vody a dýchatelného vzduchu.

Anil Pokhrel, odborník na snižování rizika katastrof a bývalý šéf nepálského úřadu pro katastrofy, uvedl, že povodně odhalily slabiny v záchranných kapacitách Nepálu. Záchranáři podle něj ztratili drahocenný čas, když se snažili najít přesný vstup do tunelu a jeho souřadnice, a chyběla jim těžká technika i dostatečně vycvičený personál.

"Situaci zhoršují drsné a odlehlé lokality s nepříznivým počasím. Navíc nemáme dostatečně vyškolený personál, který by takové operace mohl provádět," uvedl s tím, že Nepál má více než stoletou zkušenost s výstavbou tunelů, ale na složité záchranné akce v tunelech je stále špatně připravený. "Soustředíme se na projektování a výstavbu tunelů, ale chybí nám dostatečná příprava na záchranné operace v nich," dodal Pokhrel.